Historie kytary

Kytara a její vývoj

Kytara patří dnes k nejpopulárnějším hudebním nástrojům. Její historie je velmi bohatá. Původ má pravděpodobně v Přední Asii. První nástroje podobné kytaře byly pozorovány u Sumerů pod jménem Kinor a odtud je přejímali Řekové a Římané.

Asi v 9.stol.n.l. přinesli kytaru Arabové do Španělska, odkud se později rozšířila po Evropě. Ve Španělsku se stala lidovým nástrojem.

V 15.stol. se struny ladily ve skupinách (sborech). Nejstarší kytary měly 4 sbory. Na konci 15.stol. se začaly používat pětisborové kytary. Ladicí kolíky byly ze dřeva.

Toto je pětisborová kytara vyrobená roku 1641 René Verboamem.

A tuto kytaru vyrobil v roce 1680 Antonio Stradivari.

V 17.-18. stol. se začaly používat šestisborové kytary.

šestisborová kytara

V 18. stol. se začaly používat šestistrunné kytary.

šestistrunná kytara

V 19. stol. se začaly používat kovové ladicí kolíky

Vzhled kytary se pořád měnil, až se ustálil do dnešní podoby. Nynější kytara se liší od minulých typů velikostí a rozměrností. Nejlepší nástroje pocházejí od španělských mistrů José Ramireze a Ignatla Flety.

Kytara má tři hlavní části - trup, hmatník a hlavici. Vrchní deska je ze smrkového dřeva. Asi v 1/3 je ozvučný otvor. Spodní deska a luby, které spojují obě desky, jsou z palisandrového dřeva. Hmatník je k trupu přilepen a je rozdělen kovovými pražci v půltóny. Hlavice kytary, na které se napínají struny, má kovovou mechaniku.

PŘÍBUZNÍ KYTARY

V průběhu vývoje kytary vznikaly další podobné druhy strunných nástrojů.

Kytara se dávno vyvinula z loutny.

Dalšími příbuznými kytary jsou:

MANDOLÍNA (vlevo)

BANJO (vpravo)

BUZUKI (vpravo)

LOUTNA (vlevo)